Rock for People (2. - 3.7.2013)

Když se řekne Rock for People, snad každý si představí několik dní plné zábavy, na které nikdy nezapomene. Po ohlášení účinkujících na festivalu, mezi nimiž byli i 30 Seconds to Mars a Billy Talent, byla moje účast 100% jistá :) Co Vám budu povídat, nemohla jsem se už dočkat, až to všechno vypukne! Společně s kámoškou Ingrid jsme se domluvily, že do Hradce Králové pojede autem a uděláme si takovou dámskou jízdu. Už jsem ji potřebovala jako sůl, abych přišla na jiné myšlenky. To se nakonec povedlo, ale nebudu předbíhat. V pondělí 1. července kolem 9. hodiny přijela Ingrid do Šumperka, odkud jsme pak vyrážely přes Polsko do Adršpachu. Tam jsem dorazily okolo půl dvanácté a vydaly se na průzkum skal. A nebyly jsme jediné, koho tyto skály zlákaly. Dokonce se tam zrovna ten den natáčel nějaký film.Musím říct, že to místo na mě moc zapůsobilo, takže se tam určitě někdy vrátím. K večeru jsme dorazily na ubytko. Ještě před usnutím jsme stihly zkouknout i fotky z dnešního dne. Pak už byl na řadě spánek, protože budíček jsme si daly na velmi brzkou hodinu. Ráno jsme vyrazily na obhlídku Hradce. Všude byl klid, protože dost lidí ještě vyspávalo :D Ten den bylo docela velké dusno, ale ráno se ještě celkem dýchat dalo. Došly jsme až k místu, kde se konají plavby po řece. Bohužel vyplouvali až při větším počtu zájemců, takže jsme měly smůlu. Následovala prohlídka Obřího akvária. Už jsem tam před pár lety byla, ale výstava je tam pěkná, tak proč si to někdy nezopakovat, že? Pak jsme se vrátily zpět k té řece, ale těsně nám uniklo vyplutí předchozí lodi. Třeba nám to vyjde příští rok během dalšího ročníku RfP :D Po obědě jsme se vrátily zpět na ubytko a chvilku tam pobyly. Následně jsme autem dojely blízko nádraží, ať pak večer po festu nemusíme chodit od hlaváku ve tmě pěšky :D To už na nás o půl druhé čekala kámoška Martina :) Po přivítání jsme se vydaly k zastávce, odkud odjížděla kyvadlovka na letiště. Bylo tam ale tolik lidí, že jsme se dostaly na řadu až do 3. busu. Pěkně jsme se tam načekaly, samotná cesta připomínala sardinky v konzervě :D V autobuse prostě bylo přeplněno, navíc tam nebyl žádný vzduch. Když jsme dorazily na místo, hned bylo líp. Protože jsem měla VIP vstup (za který jsem moc vděčná), s holkami jsme se rozdělily, já pak pokračovala na akreditace. Tam už na LED obrazovkách běžela informace o autogramiádě 30STM. Pak jsem se přes backstage dostala zpět do areálu a došla za holkami. Na řadě bylo páskování. Já už předtím dostala bílý pásek a holky měly černý. Ten můj se mi líbil o něco víc, byl hezky barevně proveden :) A teď už jen přejít přes kontrolu a je to. I když jsem měla VIP, tak mě neminula, navíc byla tentokrát opravdu důkladná. A už jsme byly uvnitř. Na cestě areálem jsme už začaly s Martinou probírat večerní autogramiádu, které se nakonec mohla zúčastnit za 5 minut 12. Její nadšení z té informace bylo k nezaplacení :) Došly jsme až k místu, kde se vše pak mělo odehrávat. Pak jsem do Press stanu zaskočila pro propustku do backstage a VIP baru a hned to šla otestovat. Během toho odpoledne jsem tam byla několikrát a stačila jsem tam zahlédnout UDG, Divokého Billa, Horkýže Slíže a spoustu dalších. V areálu jsem potkala i kámošku Adélu s její sestrou. Poté došlo i na focení u nápisu RfP, kde se těsně před námi fotil i Czechelon :) Následně jsem si domluvila sraz s kámoškou Domčou, protože pro mě měla booklet LLF+D na podpis. Společně jsme se pak vydaly do stanu, kde večer měly hrát marsky. První řada byla už beznadějně zabraná polskými fanoušky a další se tísnili hned za nimi. Rozloučila jsem se s dobrým výhledem. Stejně jsem s tím tak trochu počítala, když ještě před koncertem měla být ta autogramiáda. Ta sláva se měla konat v 18:45, ale čekaly jsme tam už dřív, abychom měly dobré místo. Když jsem na chvilku odešla, na cestě zpět k meetingu jsem si řekla, že ještě zkusím jednou zajít do backstage, jestli tam kluky náhodou nepotkám :D To mě zastavil security s tím, jestli jdu na tu autogramiádu. Já řekla, že ano. Ten VIP vstup se měl už uzavírat, aby tam už nikdo jiný nešel. Tak jsem se ho zeptala, jaký je rozdíl mezi tou autogramiádou pro nás a pro fans. On odpověděl, že o žádné pro fans neví, což se mi zdálo divné. Po kratší diskuzi jsem se rozhodla raději vrátit na místo meetingu. To už všichni fans netrpělivě čekali u plotu a čekali příchod kluků. Stále se ale nic nedělo. Pak jsem z vysílačky zaslechla, že se to celé trošku posune. Když jsem měla čas, zkusila jsem ještě jednou zaběhnout k VIP vstupu. Tam mi řekli, že nakonec stejně všichni musí jít přes tu bránu. Tak jsem tam došla a během vteřinky se ocitla v backstage, kde už pár šťastlivců čekalo na setkání. Mezi nimi byly i holky z Czechelonu s dárkem pro kluky. Pak tam přišel nějaký security s tím, že stejně všichni budeme začínat na stejné pozici jako ostatní fans, možná nás nechá jít jako poslední. Následně si to asi rozmyslel a zkontroloval nás, kdo má modrou pásku, kterou získal za nákup nového céda. Kdo ji měl, dostal se na začátek řady. 

Jak jsme tam stáli, najednou si to kousek od nás prošel Jamie a Shannon. Mně až v tu chvíli došlo, že už je konečně tady ta chvíle, na kterou čekám rok a půl. To čekání je podle mě na těch akcích stejně tím nejlepším. To jste ještě plní očekávání a fantazie Vám jede na plné obrátky, kdy si představujete, co vše se asi bude odehrávat. Asi v 7 hodin nám řekli, že už můžeme dojít až ke stolku, kde se bude odehrávat podpisovka. A to už se tam za hlasitého potlesku a nadšení objevili kluci z 30STM :) Ani nevíte, jakou jsem měla radost, že je zase vidím všechny pohromadě :) Kluci přelezli pásku, aby se s námi mohli přijít pozdravit. Dali nám dost času, abychom je mohli přivítat a vyfotit si je. Pak už začala autogramiáda. Docela rychle jsem se blížila k tomu stolu, kde kluci seděli. Ani jsem se nenadála a stála jsem tváří v tvář Jaredovi :) Sama sobě se divím, že jsem v danou chvíli zachovala (v rámci možností) klid a dokázala jsem na něj promluvit. Kdo mě zná, ví, že jsem spíš introvert. Jareda jsem pozdravila a řeklu mu, že ho ráda opět vidím. Na to mi odpověděl, že je také rád. Ještě jsme prohodili pár slov, a já pak šla k Tomovi. Ten ale zrovna si neměl svůj den, protože tentokrát moc nemluvil. Škoda. Ale překvapil mě Shannon. Ten se většinou během rozhovorů moc neprojevuje, ale ten den měl očividně moc dobrou náladu. Ještě jsem mu ani nestačila něco pořádně říct a on už mi děkoval. To jsem opětovala. V ruce jsem měla CD, na které jsem klukům dala dopis a ještě nějaké věci. Shannon mi ho vzal z ruky s tím, že ho chce podepsat. Na obalu totiž byla jejich fotka. Koukal se tak trochu bezradně, kam ten podpis chci :D Na to jsem mu řekla, že to na podpis neslouží, ale je to dárek pro celou kapelu. To se mile usmál a znovu mi poděkoval. Povídali jsme si a v ten moment se mi dlouze zadíval do očí. Díky tomu jsem si nevšimla, že vlastně podepsal jen ten booklet pro kámošku a mně ten podpis do bloku nedal. Takže opět jeho podpis nemám :D To ale vůbec nevadí. Jsem moc ráda za tuto zkušenost, že jsem ho konečně mohla potkat osobně a aspoň chvíli si s ním promluvit. Na to se prostě nezapomíná! :) Ještě předtím jsme se s Martinou domluvily, že až půjde ke stolu, tak ji zkusím s 30STM vyfotit. Šéf security mi říkal, že už mám opustit backstage. Na to jsem mu ale odpověděla, že chci ještě vyfotit kamarádku, až bude na řadě. Ptal se mě, jak je daleko od kluků. Nejprve jsem Martinu neviděla, pak už byla těsně u stolu. Mezitím jsem si stihla s tím security trošku popovídat. Když byla Martina na řadě, přišla jsem blíž ke stolu, když v tom jiný security začala s tím, že mám odejít a nefotit. To se ozval ten šéf, že to mám dovolené, tak ten druhý hned ztichl :D Udělala jsem pár fotek, Martině jich také pár dovolil udělat a šlo se. U vchodu do backstage na nás čekala Ingrid. Martina se s námi rozloučila a šla ještě na jeden koncert, my s Ingrid zamířily do stanu. Bylo tam celkem už dost lidí, ale v 1. řadě u repráků se pořád ještě místečko našlo :D Sice nám výhled kazil kameraman a jeden security, co stál u toho lešení, ale první řada to byla! :D Další na programu byli Bloc Party. Show měli skvělou, bohužel jim vypadl uprostřed setu zvuk. Než se to podařilo nahodit, chvilku to trvalo, ale už ta show nebyla tak rozjetá jako předtím. Nevím, proč lidi předtím nadávali na stan. Náhodou to bylo skvělé místo, dobře se tam dýchalo, i když jste třeba stáli a ostatní skákali, příjemně jste se pohupovali, takže to vypadalo, že skáčete také :D Navíc koncertům dodal stan nezapomenutelnou atmosféru. Já s tímto místem byla spokojená a uvítám, když tam bude i příští rok :) Po skončení Bloc Party jste měli vidět ten šrumec. Lidé z okrajů stanu se najednou seběhli co nejvíce ke středu, až jsem celkem litovala lidi v kotli. Museli být jako sardinky :D To my na kraji v prvních řadách měli aspoň trochu víc prostoru, i když to nebylo o moc lepší :D A to už odbila desátá hodina a desátá minuta, kdy se rozezněl song Birth. Chvíle, na kterou čekali všichni fans 30STM. A na pódium přišel konečně i Jared a začal Night Of The Hunter. Následoval Search And Destroy. Při This Is War bylo publiku k dispozici spoustu nafukovacích balónů, což jen dokreslovalo náladu poslední pasáže songu, kterou já osobně mám moc ráda a cítím se při ní tak nějak svobodně. A naživo to má ještě větší grády :) Pokračovalo se s nejrockovějším songem z nového alba - Conquistador. Kluci právě připravují klip k písni Do Or Die, který bude ve stylu CTTE. Jared udělal proslov, jak jsou všichni rádi, že zase hrají u nás. Poděkoval i za to, jak jsme skvělé publikum. Poté si vzal do ruky naši vlajku a řádil s ní do rytmu Do Or Die. Až bude klip na světě, třeba se tam zahlédnete. Hodně štěstí ;) A to už byl čas na End Of All Days, baladu, která snad nenechá jedno oko suché. Jared ji zazpíval procítěně a bez chybičky. Nejvíc jsem se těšila, až naživo konečně uslyším píseň City Of Angels. Pro mě je právě tato píseň tou nej, kterou na novém albu najdete. Navíc patří mezi moje srdcovky od 30STM. Živé provedení se klukům povedlo na jedničku s hvězdičkou, až jsem měla slzy v očích ;) Tohle byl podle mě vrchol jejich vystoupení. Co přišlo potom, byla už je třešnička na dortu :) A teď tu byla akustická část. Prvně byl na řadě Hurricane, poté jako už tradičně The Kill. To si Jared pozval na stage nejdřív fanouška z Polska, což jsme teda nekomentovali s nadšením, takže nakonec na stage přišla i Češka. To už jsme byli spokojení :) Následoval skok mezi fans. Snad mi to také jednou vyjde, abych byla v centru dění :) Při úžasné písni Kings And Queens jsem opět zavzpomínala opět na moje milované L.A. Snad se mi někdy podaří se tam vrátit. To už se blížil koncert ke konci a zbývaly poslední 2 písně - Closer To The Edge a Up In The Air. První jmenovaná mi vždy dodá energii a jsem moc nadšená. Užila jsem si na 100% :) A kdo aspoň trochu zná 30STM, ví, že u poslední písně pozvou pár fanoušků na pódium. Teď přišla moje chvíle. Kousek ode mě byla taková dvířka v zábranách, aby tam mohli procházet security, novináři a další. Poprosila jsem jednoho sekuriťáka, jestli by mi otevřel. Nejdřív na mě koukal jako puk. Nakonec ale otevřel. Jupí!!! To za mnou začaly holky pištět, že chtějí jít taky. Nakonec z naší strany šly ještě asi 2 fans, zbytek se hrnul zprava. Došli jsme až k tomu lešení, po kterém normálně Jared během koncertů leze. Řeknu Vám, že ho obdivuji. To lešení totiž pěkně klouže :D Ale vše se zvládlo a najednou jsem stála na pódiu a před sebou jsem viděla ten obrovský dav lidí. Úžasný to pocit! Kdo to ještě nezažil, úplně to asi nepochopí. Najednou slyším své jméno, otočím se a tam stála Martina :) To už začal Up In The Air. Tuhle chvíli na stage jsem si užívala plnými doušky - skákala jsem 2 metry vysoko a zpívala z plných plic každé slovo songu. Cítila jsem se opravdu šťastně. To všechno umocnilo, když ke konci songu začal papírkový déšť. To byla nádhera. A já zažívala eufórii :) Když bylo vše u konce, ani se mi nechtělo opouštět stage. Tak krásně mi bylo! Pod pódiem jsem v davu potkala i kámošku Sáru, která se také probojovala mezi těch pár Čechů, co se dostali na pódium. To už jsem se sešla s Ingrid, sdělily jsme si zážitky a zamířily si to na autobus. Až když jsem vyšla z areálu, zjistila jsem, že jsem zapomněla Domče vrátit ten podepsaný booklet. Ještě jsem byla z toho koncertu mimo, takže se mi to úplně vykouřilo z hlavy :D Rychle jsem se vrátila zpět, abych booklet předala. Pak jsem stihla ještě v merchi koupit CD LLF+D. Vrátila jsem se za Ingrid a došly k busu. Jenže tam bylo moc lidí a bus byl brzo plný, tak jsme čekaly na další. Po návratu na ubytko jsme si opět daly budíčka na brzkou ranní hodinu. Ráno jsme vyrazily do zoo. Pár let jsem tam nebyla, tak jsem si aspoň osvěžila vzpomínky, jak to tam vypadalo dřív a co se tam změnilo. Opět tam měli nejvíc žiraf. Nejlepší bylo jedno mládě, které chvíli nepostálo a pořád obíhalo výběh. Počasí nám zase přálo, takže hezky pražilo. Ale to nás neodradilo od prohlídky celé zoo. Daly jsme si tam výborný oběd a vydaly se na Kuks. Došly jsme až nahoru, prohlédly si i zahrady, které byly moc hezké. Poté jsme se vrátily zpět na ubytko a následně si to zamířily na fest. U vstupu jsme ochutnaly skvělou (trošku) pikantní pizzu. Následně jsme ještě prošly areál RfP, až jsme došly do stanu, kde se opět (tak jako včera) našla místečka v 1. řadě. To už za chvíli měli začínat Papa Roach. Sotva přišli na stage, odstartovali neuvěřitelně energickou show! Málokdy se mi stane, že by na mě nějaká cizí písnička tak zapůsobila, ale jak začali se Scars, měla jsem najednou husí kůži po celém těle :) Škoda, že pak klukům odpadl mikrofon. Narozdíl od včerejších Bloc Party ale píseň dohráli a my zpívali jako jeden muž. Opravdu silný moment. Pak kapela na chvíli odešla ze stage. Když se vrátila začala s další písní, ale problém se opakoval. Než se opět kluci vrátili, už jsme začali skandovat jméno kapely a dupat do rytmu. Na té podlaze to mělo takový správný efekt. Byla to nezapomenutelná atmosféra. Když se kluci vrátili, poděkovali nám, že jsme tak skvělé publikum a že si toho moc váží. A koncert mohl pokračovat dál. Zaznělo pár dalších hitů a vše se ukončilo už klasickým Last Resort. Nikdy jsem se jim nějak nevěnovala, i když je můj bratr poslouchá. Teď už vím, že jsem udělala chybu. Jejich vystoupení mě tak dostalo, že když bude štěstí přát, příště mě uvidíte na jejich koncertu znovu. A teď už zbývalo jen dlouhé čekání na koncert Billy Talent. Tentokrát jsem v 1. řadě měli trochu víc místa na skákání, než jak tomu bylo včera. Ale v kotli se už mačkalo spoustu lidí. Show Talentů jako tradičně odstartovala písní Devil In A Midnight Mass. Z nové desky zazněly třeba výborné Surprise Surprise nebo Stand Up And Run. Já bych uvítala i Hanging By A Thread. U písně Surrender Ben zavzpomínal na to, jak ji slyšel u nás v ČR. Před prvním vystoupením v ČR, kdy předskakovali My Chemical Romance, si zašel na kávu a během čekání začali hrát tento song v rádiu. Českou republiku si kapela očividně zamilovala :) Hrál se jeden hit za druhým, že člověk ani nevnímal, jak ten čas letí. To už jsme se blížili ke konci, kdy zazněly songy Fallen Leaves a tradiční "zakončovačka" Red Flag. Jejich vystoupení je vždy zárukou kvality pro jejich úžasnou atmosféru. Tak tomu bylo i dnes. Člověk si pěkně zařádil a načerpal novou psychickou energii, i když fyzicky byl za celý den grogy :D Ať už jsou zase zpět! Po příchodu k busu se opakovala stejná situace, takže jsme si opět musely počkat na další spoj. Na ubytko jsme se dostaly docela pozdě. Odjezd jsme si tedy naplánovaly až na devátou hodinu ranní. První zastávkou byl zámek Hrádek u Nechanic, nebo-li bráška Hluboké nad Vltavou :) Bylo tam opravdu krásně, takže se tam musím někdy vrátit :) Dále jsme pokračovaly do Opočna. Po dalším výborném obědě jsme se vydaly na obhlídku zámku. Měla jsem takový zvláštní pocit, jako bych tam už někdy byla. Přitom tohle byla premiéra. Musím pochválit květinovou výzdobu v jednotlivých místnostech zámku. Květiny byly tak krásné, že bych si je nejraději vzala všechny domů :) Pak už jsme se vydaly na cestu zpět. Do Šumperka jsme dorazily po 6. večer. U nádraží jsme se rozloučily a Ingrid pokračovala dál v cestě.Tímto bych jí chtěla poděkovat za milou společnost během této dámské jízdy. Navíc jsi skvělá řidička ;) Bylo to super a už se těším, až to zopakujeme. Děkuji i všem ostatním, které jsem za tyto dny potkala. Společně jsme vytvořili skvělou letní atmosféru. Na tyto dny nikdy nezapomenu! Tak za rok (doufám) na viděnou při 20. ročníku Rock for People :)

Night Of The Hunter 

Search And Destroy 

This Is War 

Conquistador 

Do Or Die 

End Of All Days 

City Of Angels 

Hurricane 

The Kill 

Kings And Queens 

Closer To The Edge