Rozhovor pro T-Music

David Deyl: Je dobrý pop a špatný pop

I bez Chipa, Montyho a Gedžitky se rozhodl vplout na českou hudební scénu pětadvacetiletý zpěvák David Deyl. Zkušeností už má za sebou požehnaně, čerstvý absolvent Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem už muzicíruje více než pět let, za tu dobu stihl "předskočit" něžné trojce Black Milk nebo britskému písničkáři "z Bedlamu" Jamesi Bluntovi. Teď se chystá fanouškům "zamotat hlavu" pomocí svého debutového alba...První deska nazvaná Hlavolam vyjde mladému blonďákovi v pondělí 8. června. S usměvavým sympaťákem jsme si popovídali nejen o jeho vzniku, došlo i na úžasnou Alanis, skromného Blunta, nebo trapné New Kids On The Block.
Začneme obligátně - jak se máš?Skvěle. Teď po roce a půl tvrdé práce přichází čas sklízení ovoce. 8. června vyjde moje debutová deska a doufám, že všechno, co jsme do ní vložili, se zúročí a vrátí se nám zpátky.
Jak si můžu představit ten rok a půl tvrdé práce?Je to asi 600 hodin strávených ve studiu, což je na české podmínky rozhodně nestandardní doba. V rámci toho je samozřejmě mix, mastering a tak. Pak ještě dolaďování, práce na textech, jejich pilování, aby byly přesně podle mé představy, aby vystihovaly, o čem chci zpívat, aby frázování bylo stejné jako v angličtině na mých demosnímcích. U textů jsem dával pozor, aby nevznikala klišé. Takže jsou sice romantické, ale ne ... baby, baby, lásko, lásko...
Dema děláš v angličtině?Ano, v angličtině nebo v jakési svahilštině.
Svahilštině?Tam třeba jedna věta smysl má, druhá zase ne... Jde o to, aby se mi to dobře skládalo. Když myslím na nějaké téma a neumím to česky vyjádřit, zpívám pak anglicky nesmysly a na to se píše český text.
Hodně zajímavý je široký záběr textařů, se kterými jsi spolupracoval - Petra Cvrkalová píše diametrálně jiné texty pro Ewu než Tomáš Roreček pro Kryštof a Chinaski...Chtěl jsem velké rozpětí a aby deska měla hodně podob. Taky jsem tam chtěl hodně popových textů. I když nakonec jsem byl překvapený, protože třeba Petra Cvrkalová napsala text na nejtvrdší písničku - Druhá tvář. A to rozhodně není popový text.
Jak ses dostal k Tomáši Rorečkovi?Jednou jsem listoval bookletem Rubikonu... a čekal jsem, že tam bude pod texty uvedený jenom Krajčo. A najednou jsem tam zahlédl Tomáše Rorečka... To samé u Atentátu nebo Plánu. V tu chvíli jsem si řekl, že právě tohohle autora bych chtěl oslovit. Sešli jsme se, pustil jsem mu svoje dema a ty ho oslovily. Byl jsem v sedmém nebi, že Tomáš Roreček, který nepíše pro každého, mi složí text. I při tom jeho vytížení.
Vraťme se ještě k tomu velkému "rozpětí", o kterém jsi mluvil. Nebojíš se, že tě lidi uvidí vyumělkovaně, uměle?To ne, to nemůžou. Nebo můžou, ale myslím si, že z toho ucítí, že je to všechno moje tvorba. Hudbu si píšu já sám. Textařům jsem přesně vylíčil obsah a své pocity, které by ta písnička měla mít. Takže muzika a text prosti sobě rozhodně nejdou. Takže to není umělé, ve stylu, když zpěvák napíše do studia, dostane muziku a text a má to jen "provést". Takhle to nebylo. My jsme se scházeli a ty texty jsme ladili.
Ale dá se to trochu chápat, že na úkor pestrosti jde vyjasněné zaměření interpreta, jeho cíle a styl...To je můj problém. Poslouchám veškerou produkci, která vyjde. A líbí se mi všechno. Nedělá mi problém zazpívat popovej singl typu Enrique Iglesias a pak úplně přeskočit a zazpívat punkovou nebo pop-punkovou věc od Bittertown nebo Limp Bizkit. Ale máš pravdu, do budoucna se musím víc nasměrovat do popu.
Proč do popu?Nejsem zrovna tvrdej rocker nebo alternativec.
Jsi jeden z mála, kteří označení pop neberou hanlivě, asi si to dost "vyžereš".Já se za to nestydím... Určitě si to odnesu, ale stojím si za tím. Je dobrý pop a špatný pop.
Co bys označil za špatný pop?České jmenovat nebudu, to bych narazil. Takže zahraniční... (přemýšlí) Třeba obnovená kapela New Kids On The Block - ty jsou strašní, prostě katastrofa. Zatímco "noví" Take That jsou super, ale to se nedá srovnávat. To dělal John Shanks (pozn. red. úspěšný americký producent, spoluprac. Chris Isaak, Eros Ramazzotti, Bon Jovi, Anastacia, Alanis Morissette, Jessica Simpson, Sheryl Crow aj.). Nechápu, proč tady nehrají singl Greatest Day... Ale co je špatné a co dobré - to je subjektivní. A já nejsem moc kritický. Mně se třeba líbí i Jonas Brothers. Někdo třeba řekne, že je to úlet, ale když se podíváš, jak to mají zprodukované a jak to u těch dětí funguje... Bravo bez Jonas Brothers na titulní stránce by prostě neexistovalo. A to samé Miley Cyrus nebo Demi Lovato...
Trochu přehodíme výhybku, nemůžu se Tě nezeptat na Jamese Blunta. Jaké bylo setkání s ním.Velice příjemné a trvalo asi deset minut. Je to moc příjemný, skromný člověk. Působil na mě opravdu mile a vyzařovala z něj pozitivní energie. To je podle mě důležité. Byl nabitý, rozhodně nebyl nějak skleslý. A stejně tak i jeho koncert. Proto absolutně nechápu jednu nejmenovanou recenzi, kde psali, že nejtrapnější moment byl, když seskočil z pódia dolů... Co je na tom trapného? Takže setkání prima a překvapil mě, že si na nic nehraje. Je to hodně skromný člověk.
Je tu něco z jeho tvorby, co bys rád použil i u té své?Možná tu intimitu. On má hodně takových textů. I na té druhé desce. Toho bych chtěl taky časem docílit.
Ve výčtu tvých oblíbenců nechybí Alanis Morissette, byls taky na jejím koncertě?Ano. Neskutečné. Vyrazili jsem tam s Ewou Farnou a bylo to skvělé. Jediné, co nás mrzelo, že nezahrála Torch z nové desky. To album se mi celkově moc líbí.
Vzpomínáš si ještě na své první vystoupení? Někdy v patnácti letech na školní besídce...Vzpomínám. To jsem zahrál You Are So Beautiful od Joe Cockera a fungovalo to. Na to, že je to stará písnička, funguje pořád.
Jaké jsi měl pocity? Řekl sis už tehdy: Tohle bych mohl dělat, to mě baví? Musels mít obrovskou trému.Ne, tu já nemám. To mám větší trému jít si do krámu pro dvacet deka salámu a k tomu deset housek, než vystoupit na pódiu. Ten pocit miluju. Opravdu, v běžným životě - třeba jít do banky je pro mě horor. Ale na scéně jsem doma, tam jsem si stoprocentně jistý. Navíc když mám vedle sebe profi muzikanty, kteří to cítí jako já.
Když jsme u těch muzikantů, máš tam Marcuse Trana od Ewy a basáka z Krucipüsku. Jak ses k nim dostal?Chodím na koncerty, do klubů. Zajímá mě všechno, od Krucipüsku až po Vypsanou fixu.
Muselo být těžké ho přesvědčit, aby do toho šel.To teda bylo. Ale potom jsme si zahráli live, a jeho to prostě baví. To samé Richard Scheufler teď dělat rozhovor a ptali se ho, jak hraje s Davidem Deylem - když jsem pop. A Richard Scheufler, je jeden z nejlepších, hraje s Bárou Zemanovou a v Antigoně, teď vystupuje i s Airfare.
Už v roce 2004 jsi jel turné s Black Milk, co se dělo v tom mezičase - až do současnosti?Tahle doba byla dobrá pro to, abych se mohl dál vyvíjet. I proto je debutová deska vyloženě moje - autorská. Spojil jsem se s Marcusem, který je vlastně osmdesát procent desky. Pro mě moc důležitej člověk.
Máš teď silnou konkurenci...Přesně tak. Velká konkurence. Ale jdu bojovat na milión procent. Jsem si vědom toho, že kdybych se s tou deskou nezdržoval a udělal ji za měsíc, tak bych si za ní nemohl stát. Takhle je to ale o něčem jiném.
Asi tě budou hodně srovnávat s Markem Ztraceným...Ale to může dělat jen někdo, kdo nerozumí muzice.
Hodně tomu napomůže, že oba hrajete na klavír...Ale vizuálně jsme úplně odlišní a muzikou taky. Marek má zastřený hlas a zpívá jinak. Ale máš pravdu, že někteří lidé to můžou srovnávat.

zdroj: t-music.cz